Učitelka REIKI v přímé linii
Velmistra Dr. Pes. Ladislava Hodka
reiki-kurzy.czČlánky › Partnerské vztahy

Partnerské vztahy

Na přednášce pana PhDr. Petra Šmolky jsem se seznámila s problematikou manželských a rodinných vztahů a došla jsem k následujícím poznatkům. Navázání partnerského vztahu předchází vždy partnerský výběr, který je prováděn na základě zcela individuálních kritérií každého jedince. Tato kritéria, která rozhodují o vhodnosti budoucího partnera, jsou postupně formována v průběhu dospívání na vědomé i nevědomé úrovni. Bohužel mnoho manželských a rodinných vztahů krachuje nejen v důsledku absence dovedností pro párové soužití, ale z důvodu podcenění důležitosti právě zmíněného partnerského výběru. Mladí lidé navazují vztahy často velmi snadno, ale hloubka jejich vztahu bývá příliš mělká, aby takový vztah vydržel problémová období a v případě rozchodu přinesl oběma stranám alespoň nějaké poučení. Zároveň současné moderní pojetí partnerského soužití záměrně bagatelizuje důležitost sňatku, čímž se jen potvrzuje na jedné straně nezralost jedinců při výběru partnera a na druhé straně strach převzít zodpovědnost za vztah. Tato nesezdaná soužití nemají většinou odvahu ani sami sobě přiznat, že je to právě „rozvodová bariéra“, na základě čeho se rozhodli manželství pro jistotu vůbec neuzavřít. Jenže jak je známo již z oblasti matematiky, pokud se na začátku slovní úlohy dopustíme z nepozornosti třeba jediné numerické chyby, bude jí ovlivněn celý výsledek, což většinou přináší velké zklamání. Tento zákon platí i v jiných oblastech a mezilidské vztahy nejsou výjimkou. Vytvářet vztah na určitých představách a očekáváních, že potencionálního partnera „převychováme“ k obrazu svému je zcela destruktivní postoj a v budoucnosti nepřinese nic jiného než konflikty, nepochopení a v konečné fázi i rozchod.

Každý člověk, který ať už vstupuje do nového vztahu nebo v nějakém již určitou dobu působí, by měl mít stále na paměti, že druhá osoba, která s ním tvoří pár, je živý organismus s vlastní individualitou. Důležitými faktory pro navázání funkčního vztahu bude jednou pro vždy tolerance, respekt a důvěra. Při partnerském výběru jsou právě toto oblasti, na které bychom se měli soustředit. Nezapomínejme však, že co požadujeme, bychom také měli nabízet, protože chceme přece vytvořit partnerský vztah.

Nejen v knihách a na nejrůznějších seminářích, ale i v přednášce pana PhDr. Petra Šmolky zazněly všeobecně známé biologické potřeby mužů a žen v párovém soužití. Velice ráda bych zdůraznila potřebu, která je pro mužský a ženský princip vždy tou nejdominantnější. U mužů je na prvním místě uváděna potřeba obdivu a u žen potřeba objetí. Považuji za velmi nešťastné, že obě tyto potřeby, ač si téměř všichni uvědomujeme jejich důležitost, jsou v příkladech, které tyto potřeby vysvětlují, lehce ironizovány. Myslím, že mladá dívka, která skutečně touží najít vhodného partnera, by nemusela být vybavena informacemi, které muže bezdůvodně zesměšňují a to samé platí pro muže. V příkladech, které zaznívají je velmi často uváděna rada ženám obdivovat muže za všechno, i vyměněnou žárovku a utažený kohoutek a naproti tomu muži mají třeba při fotbalové přestávce chytit svoji partnerku za ruku a zeptat se jí na její pocity. Takové příklady v publiku většinou vyvolávají spontánní smích, ale bohužel jen málokdo si uvědomí, že pokud lidé pochopí a přijmou tyto zdánlivě jednoduché mezipartnerské potřeby jako nezbytné, získají klíč k šťastnému soužití na celý život. Ženy skutečně mají za co muže obdivovat, vždyť jejich role ochránce a živitele rodiny je i v současné době nezastupitelná. Pokud si ženy navíc uvědomí odlišnosti mužské mentality od té ženské a budou schopny využít jejich silnější stránky, mezi které bezesporu spadá emoční stabilita v každodenním životě, např. při rozhodování nebo při vyhrocených situacích, docílí nakonec zcela přirozeného obdivu. Zpětnou reakcí takto ženou vnímaného muže, bude pak zcela zákonitě jeho přirozená touha svou partnerku obejmout, políbit a v neposlední řadě najít i cestu k jejím pocitům. Sledováním ženských pocitů by zase muži mohli ocenit silnější stránky ženské mentality, mezi které patří rozvinutější intuice a schopnost organizovat a vykonávat několik činností současně. Tím se nám kruh uzavírá, protože vniká dokonalá partnerská kooperace. Zkrátka a jednoduše, lidé žijící v manželském, partnerském nebo rodinném vztahu by měli pochopit, že skutečná láska neznamená diktovat podmínky, za kterých jsme ochotni toho druhého „milovat“.

Manželství nebo partnerství je třeba brát jako soukromý úkol, resp. možnost dát lásku a bezpečí určitým lidem a to vše se nám může prostřednictvím naší rodiny vrátit. Taková definice manželství nebo partnerství však bude v praxi funkční pouze za předpokladu uváženého a pečlivého partnerského výběru, neboť vyžaduje stálý zájem jeden o druhého.

Dalším důležitým poznatkem je, že většina příčin manželských a rodinných problémů pramení z naprosto nefunkční komunikace. Ať už byla komunikace problémová již na počátku vztahu nebo vymizela až po určité době trvání vztahu, je zřejmé, že se bez ní neobejdeme. Každý vztah prochází určitými vývojovými fázemi a je vystavován nejrůznějším životním zkouškám, které mají přímý i nepřímý dopad na naši psychiku. Je to však právě komunikace, co nám pomůže zachovat partnerskou soudržnost. Bez průběžné komunikace s partnerem nejsme schopni vysledovat, kam naše soužití směřuje, co se mění, co už není důležité a co se naopak pro nás stává prioritní. Lpěním na starých představách si jen hromadíme problémy, které před sebou suneme a jednoho dne zjistíme, že člověk který vedle nás žije je někdo jiný, než jsme si mysleli. Problém však může nabývat obrovských rozměrů ve chvíli, kdy začneme partnera obviňovat, že se změnil a že už nás nemá rád. Je ale přece naprosto logické, že vše na světě se mění a vyvíjí, jedná se o naprosto přirozený proces. Nic není stálé, vše je v pohybu i my sami a naše vědomí, emoce, cíle… Umět držet s partnerem krok je také umění, ale bez toho to přece nejde. Je třeba se stále vzájemně přizpůsobovat a jindy zase třeba počkat až nás partner „dojde“. Výčitky a obviňování nikdy nic nezachrání, ba naopak jen urychlí konec vztahu.

Pan PhDr. Petr Šmolka ve své přednášce uvedl, že psychologickou poradnu navštíví většinou oběť vztahu. Je přece jasné, že ten kdo si našel nového partnera a tím rozvrátil rodinu, si nepůjde sypat popel na hlavu do poradny. Většinou přichází ta oběť, která nic netušící náhle odhalila nevěru a celý svět se jí před očima hroutí. Jenže položme si otázku, do jaké míry může být partnerova nová známost druhořadou příčinou krachu rodiny? Co když není oběť skutečnou obětí, ale aktivním spoluviníkem takového partnerova jednání? Oběť vztahu se obvykle v poradně prezentuje v tom nejlepším světle a snaží se vše svést na partnera, který není přítomen a nemá tudíž možnost se bránit. V takových případech musí psycholog postupovat velmi pomalu a systematicky, neboť není jeho úkolem svého klienta zkritizovat, ale odborně mu pomoci. Jedině trpělivým kladením otázek a pečlivým sledováním odpovědí a reakcí klienta je možné zjistit, kde byly ve vztahu aplikovány chybné vzorce chování. Teprve následně, když má psycholog jistotu, že jeho klient je již psychicky stabilizován, je možné ho přesně mířenými dotazy dovést k takovým odpovědím, kdy sám klient uslyší, čeho všeho se vlastně ve vztahu chybně dopustil. Při konfrontaci klienta se svým Já musí psycholog postupovat obzvláště opatrně, neboť většinou dochází k uvolňování dlouhodobě potlačovaných emocí až na úrovni nevědomí a je třeba udržet klienta v maximálně možné psychické stabilitě. Případné přetížení klientovy psychiky by v něm pravděpodobně způsobilo narůstající pocit viny, který by mohl dále vést až ke zhroucení osobnosti a depresi. Psycholog je proto povinen stále sledovat zpětnou vazbu a včas své otázky zastavit, pokud by zjistil, že klient již není připraven pokračovat dále na hlubších úrovních. Podstoupením takové terapie může dojít k odbourání příčin selhání původního partnerského vztahu a v důsledku toho mohou být vytvořeny ideální podmínky pro navázání nového vztahu. Vztah, který následně vzniká, je s největší pravděpodobností založen na kvalitnějším partnerském výběru než vztah předešlý. Nezopakováním starých chyb se navíc vytvoří harmonie na úrovni ženského a mužského principu, což se zákonitě pozitivně projeví na vztahové úrovni. Důležité ovšem je, aby se jednalo o terapii úspěšnou, což je z velké části podmíněno přiměřeným stavem našeho ega, resp. schopností přijmout kritiku a skutečnou touhou a ochotou podstoupit vnitřní změnu.

Hlavní myšlenka tohoto článku spočívá v uvědomění, že vyřešit se dá každý problém, každá partnerská krize, ale ne s každým člověkem. Pokud partner spolupracovat vědomě odmítá, měli bychom ctít zákon o svobodné vůli a přijmout fakt, že lásku a zájem si nelze vynutit. Problémy nejsou v situacích, které nás potkávají, ale v nás samotných, ve způsobu, jak své životní zkoušky zpracováváme.

Na závěr si uvědomme, že hybnou silou všeho jsou naše myšlenky a naše postoje a pak v sobě najděme odvahu změnit vše, co již odmítáme prožívat.

Eva Moravcová

(3.2.14)

KONTAKT

tel: +420 602 957 420
e-mail: moravcova.reiki@centrum.cz

MÍSTA KONÁNÍ KURSŮ

PRAHA - Relaxační centrum, Eliášova 4, Praha Dejvice
SEVERNÍ ČECHY - obecní úřad Mistrovice, Nový Oldřichov,
okr. Česká Lípa